Toho dne bylo skutečně nádherné počasí,a on již od rána měl v sobě předtuchu,že se dnes změní celý svět,celý jeho život.Vstal,provedl každodenní ranní higienu,nasedl do svého auta,tedy auta,navenek to vypadalo jako Jaguár,ale uvnitř,no běs a děs,špína,nedopalky,všude něco leželo,prostě zmatek,jež by se dal přirovnat zrcadlu jeho duše.
Nastartoval,a když se rozjel,uvědomil si,že zapomněl ve svém hotelovém pokoji telefon.
Byl navenek jako telefonní maniak,ale telefon byla jeho obživa,groo obchodů,bankovních operací a co vím ještě, co dělal u jídla a po telefonu a nebo i bez skurpulí ,třeba v přítomnosti přítelkyň,jimiž se falešně pyšnil
Již ale sedí v autě a pomalinku dojíždí do hotelu Holiday in ,kde má první schůzku a kde se také nasnídá.
Proto tam také to první jednání směřoval.Nerad začínal pracovní den bez kávy,velmi silné a bez lehké snídaně.
Vnímal to i jako jakousi obchodní výhodu proti tomu,jež usedal ke stolu na proti němu k jednání.
Měl vždy stálé rituály,kroky,jež se naučil,když se naučil za léta vnímat protistranu.Ale tento den byl něčím vyjímečný.
Nepřemýšlel ani tak nad tím kdo tam přijde,to mu bylo v celku jedno,měl hlavu plnou večera,co na sebe,jak se obléci,jakou vůni použít,ví- hodně žen miluje kořeněné vůně na mužově těle,ale co když ona je právě ten opak?.
Jednou rukou bere do ruky svůj šálek kávy a již se vzpřímeně kouká do očí obchodnímu protějšku.
Ani neví co mu vykládá,chytá jen útržkovitě jeho návrhy a profesionálně,tak jak již mnohokráte,přikyvuje,i když neví čemu a ani nechce.
Pak ukončí rozhovor rázně a sdělí ,že je vše zajímavé,ale aby mu to rozpracovali na papír.
To dělá vždy,když ho protistrana nezajímá,nebo když má myšlenky roztříštěné do všech stran.
Dnes mu myšlenky ale nepřeskakovaly,létaly jedna za druhou,a i když toto jednání bylo připravováno měsíc do předu,věděl,že skončí u papírové podoby.
Kouká na hodinky - čas se neskutečně vleče.
Ví,že dnes opět uvidí tu,jež ho uhranula svým měkkým,něžným,hnědým pohledem.
Ví,že když ji spatřil po prvé,byl při milování myšlenkami u ní,u ženy se jménem,jež Adama dostala z ráje.
Ano,měl opět vidět Evu,neznal a ani nevěděl přesně okolnosti,za jakých se setkají.
Vše připravovala Evuš,jeho přítelkyně,kterou miloval tělem,ale poprvé zažil i duševní orgasmus při myšlence na jinou ženu.
Věděl,že se mají setkat někde u metra,že pro ni pojede,a doveze ji do nového bytu,jež si s Evuš pronajal.
Věděl,že od metra k bytu je to pět minut,když bude mít štěstí na červenou na křižovatkách tak sedm.
Stále se mu honilo hlavou,jak ten čas využije,co jí všechno řekne,a také aby ji nevylekal,a aby zároveň věděla,že je mu blízká.
Že mu není lhostejná,že na ni myslí,že…že…,spoustu že,na tak krátký čas
Ano,to bylo ono,to v něm po dlouhé době vyvolávalo paniku.
Paniku,kterou neznal.Uměl jednat s lidmi,dělat obchody,diskutovat s politiky,chodit na párty s herci a zpěváky.
Ano to vše uměl a bylo to rutinní.
Ale toto bylo něco jiného,potkal ženu,a sám nevěděl proč,ale věděl,že chce být v její blízkosti.
Na chvíli ještě v křesílku přivřel oči,a vybavil si její úsměv,rovnátka jež byla sexy,oči,celou tvář.
Asi se v tomto chvilkovém zasnění usmíval,jelikož když rozevřel víčka,uvědomil si,že se na něj personál také usmívá.
Asi se začervenal,ne asi určitě,cítil,jak mu tváře hoří,a lekl se,že vidí jeho myšlenky.
Blbost,to nejde,kývl na číšníka,zaplatil a jel do své kanceláře.
A opět stejný rituál.Sekretářka s kávou a ranní poštou,pak kontrola petrolejářské bursy.
Bankovní pohyb valuty,a potvrzení objednávek.
Nikdy nebyl rušen,to sekretářka věděla a nevpouštěla dál ani návštěvy.
Nyní se ledabile po tom všem houpe v křesle,a kouká na své samurajské meče.
Jak rád by se nimi pochlubil,ukázal jí je.Byl na ně pyšný,ale hned to zavrhl,bez čipu sem nemůže.
Ani si neuvědomil,že stále myslí na ní,že automaticky je součástí jeho samého.
Až se toho lekl.
Vždyť jí ani nezná,a je s ní tak daleko,že už jí ukazuje meče.Usmál se a dal se do práce.
Věděl,že když bude pracovat,den rychleji uteče.
Mezi tím již volá Evuš,že její kamarádka přijede na pátou.
Sedl do auta a jel domů,se domluvit na bližším.
Měl jet hned na metro,netušil,že když dojede domů,Evuš se mu nakvartýruje do auta,a vše je pryč.
Ani vzteky nedýchá a ovládá se,aby to jeho přátelkyně nepoznala.A co nyní,vše je jinak,jak celý jeho život.
Když vystoupí ,Evička je již připravena nastoupit.Nedá mu to,a jde si jako by pro přátelský polibek.
Vnímá hebkost a žár jejích rtů,pane Bože,jak rád by jí vsunul jazýček mezi zoubky a …
Jedou domů,.Mlčky,v autě hraje Nohavica a on má v očích zklamání.
Ještě větší zklamání ho ale čeká,když mu Evuš řekne,aby na dvě hodiny odjel,že chce být se svou přítelkyní sama.
Vzteky sedl do auta a odjel,ale na první křižovatce se otočil v protisměru a jel zpět.
Tak to přeci nemůže skončit říkal si,a když vsunul klíč do dveří,vše vzdal.
Byl celý šílený,zapaluje si cigaretu a snaží se uklidnit myšlenky.
Ano ,půjde k oknu a bude doufat,že jí spatří,že ji aspoň v šeru zahlédne,že uvidí aspoň její siluetu.
Byl jak úchyl,jež sleduje okna,jak žárlivec,který hlídá svoji ženu.Nic z toho,jen on sám věděl,proč tam je.
A povedlo se,asi tak po hodince,možná ani ne se obě vyklonily z okna,opřeli o parapet a koukaly do zahrady.
Ani nedýchal,viděl svoji hnědookou kněžnu,a byl mu zase krásně.
Když odešly od okna,šel si spokojeně sednout do auta a čekal na příchod.
Zavřel oči,a ani nepomyslil na to,že dnes se bude milovat s Evu.
Usnul mikro spánkem,a má své první fantasie se ženou jež viděl vždy jen na chvíli,ale jež ho oslovila,okouzlila,očarovala sama sebou.Přistupuje k ní a něžně se dotýká jejích rtů,dlaní ji drží za bradičku a jen palcem stírá krůpěje z jejích rtů,přejíždí jím sem a tam a vnímá chvění každého zvlášť.
Stále se koukají do očí,nemluví,mlčky vnímají jeden druhého,jako by se znali již před tím.
Oba ví,co jejich pohledy znamenají,oba se koukají jeden druhému do očí co nejhlouběji.
Je to nádherná chvíle,kterou přeruší trhnutí za kliku u auta a ona tam stojí,tedy i se svoji přítelkyní Evu,ale tu nevnímá.
Obě nasednou do auta a on se těší na spánek,kdy bude ve své fantasii pokračovat.
Odjíždějí a on až nyní si uvědomuje,že je stopořený.Wau,honem se kouká kolem sebe.
Ne je to dobré,nikdo si toho nevšiml.Jsou opět u metra a denní iluze končí.
Ne nekončí,má svou fantasii a s tou dnes bude usínat.
Nastartoval,a když se rozjel,uvědomil si,že zapomněl ve svém hotelovém pokoji telefon.
Byl navenek jako telefonní maniak,ale telefon byla jeho obživa,groo obchodů,bankovních operací a co vím ještě, co dělal u jídla a po telefonu a nebo i bez skurpulí ,třeba v přítomnosti přítelkyň,jimiž se falešně pyšnil
Již ale sedí v autě a pomalinku dojíždí do hotelu Holiday in ,kde má první schůzku a kde se také nasnídá.
Proto tam také to první jednání směřoval.Nerad začínal pracovní den bez kávy,velmi silné a bez lehké snídaně.
Vnímal to i jako jakousi obchodní výhodu proti tomu,jež usedal ke stolu na proti němu k jednání.
Měl vždy stálé rituály,kroky,jež se naučil,když se naučil za léta vnímat protistranu.Ale tento den byl něčím vyjímečný.
Nepřemýšlel ani tak nad tím kdo tam přijde,to mu bylo v celku jedno,měl hlavu plnou večera,co na sebe,jak se obléci,jakou vůni použít,ví- hodně žen miluje kořeněné vůně na mužově těle,ale co když ona je právě ten opak?.
Jednou rukou bere do ruky svůj šálek kávy a již se vzpřímeně kouká do očí obchodnímu protějšku.
Ani neví co mu vykládá,chytá jen útržkovitě jeho návrhy a profesionálně,tak jak již mnohokráte,přikyvuje,i když neví čemu a ani nechce.
Pak ukončí rozhovor rázně a sdělí ,že je vše zajímavé,ale aby mu to rozpracovali na papír.
To dělá vždy,když ho protistrana nezajímá,nebo když má myšlenky roztříštěné do všech stran.
Dnes mu myšlenky ale nepřeskakovaly,létaly jedna za druhou,a i když toto jednání bylo připravováno měsíc do předu,věděl,že skončí u papírové podoby.
Kouká na hodinky - čas se neskutečně vleče.
Ví,že dnes opět uvidí tu,jež ho uhranula svým měkkým,něžným,hnědým pohledem.
Ví,že když ji spatřil po prvé,byl při milování myšlenkami u ní,u ženy se jménem,jež Adama dostala z ráje.
Ano,měl opět vidět Evu,neznal a ani nevěděl přesně okolnosti,za jakých se setkají.
Vše připravovala Evuš,jeho přítelkyně,kterou miloval tělem,ale poprvé zažil i duševní orgasmus při myšlence na jinou ženu.
Věděl,že se mají setkat někde u metra,že pro ni pojede,a doveze ji do nového bytu,jež si s Evuš pronajal.
Věděl,že od metra k bytu je to pět minut,když bude mít štěstí na červenou na křižovatkách tak sedm.
Stále se mu honilo hlavou,jak ten čas využije,co jí všechno řekne,a také aby ji nevylekal,a aby zároveň věděla,že je mu blízká.
Že mu není lhostejná,že na ni myslí,že…že…,spoustu že,na tak krátký čas
Ano,to bylo ono,to v něm po dlouhé době vyvolávalo paniku.
Paniku,kterou neznal.Uměl jednat s lidmi,dělat obchody,diskutovat s politiky,chodit na párty s herci a zpěváky.
Ano to vše uměl a bylo to rutinní.
Ale toto bylo něco jiného,potkal ženu,a sám nevěděl proč,ale věděl,že chce být v její blízkosti.
Na chvíli ještě v křesílku přivřel oči,a vybavil si její úsměv,rovnátka jež byla sexy,oči,celou tvář.
Asi se v tomto chvilkovém zasnění usmíval,jelikož když rozevřel víčka,uvědomil si,že se na něj personál také usmívá.
Asi se začervenal,ne asi určitě,cítil,jak mu tváře hoří,a lekl se,že vidí jeho myšlenky.
Blbost,to nejde,kývl na číšníka,zaplatil a jel do své kanceláře.
A opět stejný rituál.Sekretářka s kávou a ranní poštou,pak kontrola petrolejářské bursy.
Bankovní pohyb valuty,a potvrzení objednávek.
Nikdy nebyl rušen,to sekretářka věděla a nevpouštěla dál ani návštěvy.
Nyní se ledabile po tom všem houpe v křesle,a kouká na své samurajské meče.
Jak rád by se nimi pochlubil,ukázal jí je.Byl na ně pyšný,ale hned to zavrhl,bez čipu sem nemůže.
Ani si neuvědomil,že stále myslí na ní,že automaticky je součástí jeho samého.
Až se toho lekl.
Vždyť jí ani nezná,a je s ní tak daleko,že už jí ukazuje meče.Usmál se a dal se do práce.
Věděl,že když bude pracovat,den rychleji uteče.
Mezi tím již volá Evuš,že její kamarádka přijede na pátou.
Sedl do auta a jel domů,se domluvit na bližším.
Měl jet hned na metro,netušil,že když dojede domů,Evuš se mu nakvartýruje do auta,a vše je pryč.
Ani vzteky nedýchá a ovládá se,aby to jeho přátelkyně nepoznala.A co nyní,vše je jinak,jak celý jeho život.
Když vystoupí ,Evička je již připravena nastoupit.Nedá mu to,a jde si jako by pro přátelský polibek.
Vnímá hebkost a žár jejích rtů,pane Bože,jak rád by jí vsunul jazýček mezi zoubky a …
Jedou domů,.Mlčky,v autě hraje Nohavica a on má v očích zklamání.
Ještě větší zklamání ho ale čeká,když mu Evuš řekne,aby na dvě hodiny odjel,že chce být se svou přítelkyní sama.
Vzteky sedl do auta a odjel,ale na první křižovatce se otočil v protisměru a jel zpět.
Tak to přeci nemůže skončit říkal si,a když vsunul klíč do dveří,vše vzdal.
Byl celý šílený,zapaluje si cigaretu a snaží se uklidnit myšlenky.
Ano ,půjde k oknu a bude doufat,že jí spatří,že ji aspoň v šeru zahlédne,že uvidí aspoň její siluetu.
Byl jak úchyl,jež sleduje okna,jak žárlivec,který hlídá svoji ženu.Nic z toho,jen on sám věděl,proč tam je.
A povedlo se,asi tak po hodince,možná ani ne se obě vyklonily z okna,opřeli o parapet a koukaly do zahrady.
Ani nedýchal,viděl svoji hnědookou kněžnu,a byl mu zase krásně.
Když odešly od okna,šel si spokojeně sednout do auta a čekal na příchod.
Zavřel oči,a ani nepomyslil na to,že dnes se bude milovat s Evu.
Usnul mikro spánkem,a má své první fantasie se ženou jež viděl vždy jen na chvíli,ale jež ho oslovila,okouzlila,očarovala sama sebou.Přistupuje k ní a něžně se dotýká jejích rtů,dlaní ji drží za bradičku a jen palcem stírá krůpěje z jejích rtů,přejíždí jím sem a tam a vnímá chvění každého zvlášť.
Stále se koukají do očí,nemluví,mlčky vnímají jeden druhého,jako by se znali již před tím.
Oba ví,co jejich pohledy znamenají,oba se koukají jeden druhému do očí co nejhlouběji.
Je to nádherná chvíle,kterou přeruší trhnutí za kliku u auta a ona tam stojí,tedy i se svoji přítelkyní Evu,ale tu nevnímá.
Obě nasednou do auta a on se těší na spánek,kdy bude ve své fantasii pokračovat.
Odjíždějí a on až nyní si uvědomuje,že je stopořený.Wau,honem se kouká kolem sebe.
Ne je to dobré,nikdo si toho nevšiml.Jsou opět u metra a denní iluze končí.
Ne nekončí,má svou fantasii a s tou dnes bude usínat.