Cesta do Hamburgu utekla a já udělal vše,co mě sem dočasně pracovně přimělo jet.
Stále myslím na Evu,a i když bych jindy zde přespal,dnes jsem se rozhodl jet zpět.Ještě musím zajet do centra města.Nelíbí se mě zde,ale díky svému obchodnímu ruchu zde vždy rád projdu obchůdky a popřemýšlím o nějakých dárcích.
Nejdříve Eva...ano ta bude překvapena,zjistil jsem,že se dokáže upřímně radovat ze všeho,což mě způsobovalo ještě větší radost takovou ženu potěšit dárečkem.
Koupil jsem ji parfém z nové kolekce Lacoste Essential.Vím,že u nás ještě nebyl ,či spíše jsem ho ještě neviděl v prodeji. Vnímal jsem jeho vůni a vybavoval jsem si vůni Evy kůže...ano to je on.
Rád nakupuji parfémy,musí vždy sedět tomu,komu patří,člověk musí vnímat obojí,a pustit svoji fantasii na uzdě,tak,aby daná vůně neskončila v odpadkovém koši.
Ještě nějaký přívěšek a jedu.
Přiznám se,koupil jsem i na rozloučenou a jako omluvu řetízek i Evuš,nikdy jsem to Evě neřekl,ale cítil jsem to v tu chvíli tak.
Cesta domů utíkala rychleji jak jindy.
Byl jsem sice unavený,ale byla to taková ta únava v euforii,kdy je člověk na obláčku a těší se za tím,kdo jej na něj posadil.
Na Evuš jsem a to mě zpětně zaráží,ani nepomyslel.Měl jsem jasno,věděl jsem co říci a proč,a nechtěl jsem ani nijak kličkovat.
Snad jsem nepomyslel i pro to,že nikdy mé city ani citová investice nebyla touto ženou nijak obsazeny..zkrátka prázdno.
Snad jsem byl s ní jen pro sex..nevím.Nikdy jsem takový vztah z mé strany bez citů nezažil,tak ho nedokáži ani sám sobě popsat.
Snad,nevím,asi to,že byla Evuš lesbička,...tedy říkala to o sobě bylo to,co mě imponovalo.Ale po té, co mě ukazovala při milování,kdy její praktiky a um byl adekvátní dobré studence kamasutry,jsem od jejího lesbického zaměření upustil.
Věděla přesně,kdy co udělat,jak se dotknout,kdy sevřít rty,kdy a kde jemně stisknout zuby,v jaký moment zrychlit a kdy naopak se mazlit,či zatnout nehty.Ano,uvědomuji si,že mužské tělo znala velmi dobře,a jen s úsměvem na rtech si říkám,kde se to naučila???
Jsem doma.Možná drobet nervozity,ale jen na chvilku.Jdu po schodech.Pomalu a jistě...vždy chodím po schodech a ne jen doma.Nemám rád výtahy a i se cítím po té lépe.
Ještě mě hlavou prolítne úvodní věta a již odemykám dveře.
Otevřu dveře a .........
Ne,to není možné.Vybíhá na chodbu,a dívám se na dveře,vstoupil li jsem do správného bytu.
Kam jinam,vždyť jsem si odemkl sám svými klíči.
Prudce vstupuji opět do bytu.
Dívají se na mě ale jen prázdné zdi a prázdný byt.Co se to děje,ne,to není možné.Opřu se o zárubně dveří a mlčky hledím na zcela vystěhovaný byt.
Uvědomuji si v tu chvíli,že Evuš vystěhoval vše co jsem za poslední měsíc nakoupil...a hořce se tomu zasměji.
Je to jak ze špatného filmu,když si uvědomím,jak mě všude vodila,vybírala vybavení,vše i to co si mnohá domácnost za celý svůj život nepořídí.
Zvláštní pocit a ani nejsem rozlobený,mnohé pro tento den odpadá včetně mé počáteční věty rozchodu.
Jdu k oknu a z okna vyhazuji i řetízek na krk ,jež jsem jí koupil a nyní se již směji,když z okna do ulice je slyšet jen věta..zapomněla jsi zde ještě toto..
Sám se divím,jaký klid je v mém těle,jaká pohoda a vyrovnanost.
Snad by mě měli jiní za blázna,ale já si oddechl a s úsměvem a neuvěřitelnou volností a lehkostí na duši jsem odcházel z bytu se ubatovt na hotel.
Cestou jsem již volal Evě a těšil se,že budeme dnes opět spolu a to již legálně
Stále myslím na Evu,a i když bych jindy zde přespal,dnes jsem se rozhodl jet zpět.Ještě musím zajet do centra města.Nelíbí se mě zde,ale díky svému obchodnímu ruchu zde vždy rád projdu obchůdky a popřemýšlím o nějakých dárcích.
Nejdříve Eva...ano ta bude překvapena,zjistil jsem,že se dokáže upřímně radovat ze všeho,což mě způsobovalo ještě větší radost takovou ženu potěšit dárečkem.
Koupil jsem ji parfém z nové kolekce Lacoste Essential.Vím,že u nás ještě nebyl ,či spíše jsem ho ještě neviděl v prodeji. Vnímal jsem jeho vůni a vybavoval jsem si vůni Evy kůže...ano to je on.
Rád nakupuji parfémy,musí vždy sedět tomu,komu patří,člověk musí vnímat obojí,a pustit svoji fantasii na uzdě,tak,aby daná vůně neskončila v odpadkovém koši.
Ještě nějaký přívěšek a jedu.
Přiznám se,koupil jsem i na rozloučenou a jako omluvu řetízek i Evuš,nikdy jsem to Evě neřekl,ale cítil jsem to v tu chvíli tak.
Cesta domů utíkala rychleji jak jindy.
Byl jsem sice unavený,ale byla to taková ta únava v euforii,kdy je člověk na obláčku a těší se za tím,kdo jej na něj posadil.
Na Evuš jsem a to mě zpětně zaráží,ani nepomyslel.Měl jsem jasno,věděl jsem co říci a proč,a nechtěl jsem ani nijak kličkovat.
Snad jsem nepomyslel i pro to,že nikdy mé city ani citová investice nebyla touto ženou nijak obsazeny..zkrátka prázdno.
Snad jsem byl s ní jen pro sex..nevím.Nikdy jsem takový vztah z mé strany bez citů nezažil,tak ho nedokáži ani sám sobě popsat.
Snad,nevím,asi to,že byla Evuš lesbička,...tedy říkala to o sobě bylo to,co mě imponovalo.Ale po té, co mě ukazovala při milování,kdy její praktiky a um byl adekvátní dobré studence kamasutry,jsem od jejího lesbického zaměření upustil.
Věděla přesně,kdy co udělat,jak se dotknout,kdy sevřít rty,kdy a kde jemně stisknout zuby,v jaký moment zrychlit a kdy naopak se mazlit,či zatnout nehty.Ano,uvědomuji si,že mužské tělo znala velmi dobře,a jen s úsměvem na rtech si říkám,kde se to naučila???
Jsem doma.Možná drobet nervozity,ale jen na chvilku.Jdu po schodech.Pomalu a jistě...vždy chodím po schodech a ne jen doma.Nemám rád výtahy a i se cítím po té lépe.
Ještě mě hlavou prolítne úvodní věta a již odemykám dveře.
Otevřu dveře a .........
Ne,to není možné.Vybíhá na chodbu,a dívám se na dveře,vstoupil li jsem do správného bytu.
Kam jinam,vždyť jsem si odemkl sám svými klíči.
Prudce vstupuji opět do bytu.
Dívají se na mě ale jen prázdné zdi a prázdný byt.Co se to děje,ne,to není možné.Opřu se o zárubně dveří a mlčky hledím na zcela vystěhovaný byt.
Uvědomuji si v tu chvíli,že Evuš vystěhoval vše co jsem za poslední měsíc nakoupil...a hořce se tomu zasměji.
Je to jak ze špatného filmu,když si uvědomím,jak mě všude vodila,vybírala vybavení,vše i to co si mnohá domácnost za celý svůj život nepořídí.
Zvláštní pocit a ani nejsem rozlobený,mnohé pro tento den odpadá včetně mé počáteční věty rozchodu.
Jdu k oknu a z okna vyhazuji i řetízek na krk ,jež jsem jí koupil a nyní se již směji,když z okna do ulice je slyšet jen věta..zapomněla jsi zde ještě toto..
Sám se divím,jaký klid je v mém těle,jaká pohoda a vyrovnanost.
Snad by mě měli jiní za blázna,ale já si oddechl a s úsměvem a neuvěřitelnou volností a lehkostí na duši jsem odcházel z bytu se ubatovt na hotel.
Cestou jsem již volal Evě a těšil se,že budeme dnes opět spolu a to již legálně