Tys byla květ,ve vyprahlé poušti,
jež chřadl,i když vody mněl dosti.
Tys byla slunce,jíž duše tu hřeje nám,
tys byla osud,radost,tys byla život sám.
A já jednou pouští došel také svého cíle,
nepočítaje dnů,samota byla mým přítelem,
mně čekaly přenádherné okamžiky a chvíle,
a připraven byl jsem,zaplatit svým životem.
A srdce mé,svou náruč v lásce rozevřelo,
a plnými doušky pil jsem nektar lásky,
pak slunce zašlo,nad pouští se zatemnělo,
a ve tváři nové zaryly se žalu plné vrásky.
Je na čase jíti zase dál až na kraj konce,
a svou přítelkyni,za ruku povedu si svoji,
samota věrná je,a neopouští ztroskotalce,
je má,je tu stále, má naprostou důvěru moji.
Já také nezklamu ji,a jdu milé v ústrety,
do očí jí z příma a bez slz hledím,
a v pokoře ji slibuji,již žádné zálety,
zde čekám,jsem tu,a na svém místě sedím.
Ona rozšafně se koutky svými usměje,
jen tak lehce,hlavou zúčasněně pokývla,
pak procedila,nezapomeň tyto chvíle tvoje ,
a do svého zámku s pozlátkem mě odvlíkla.
jež chřadl,i když vody mněl dosti.
Tys byla slunce,jíž duše tu hřeje nám,
tys byla osud,radost,tys byla život sám.
A já jednou pouští došel také svého cíle,
nepočítaje dnů,samota byla mým přítelem,
mně čekaly přenádherné okamžiky a chvíle,
a připraven byl jsem,zaplatit svým životem.
A srdce mé,svou náruč v lásce rozevřelo,
a plnými doušky pil jsem nektar lásky,
pak slunce zašlo,nad pouští se zatemnělo,
a ve tváři nové zaryly se žalu plné vrásky.
Je na čase jíti zase dál až na kraj konce,
a svou přítelkyni,za ruku povedu si svoji,
samota věrná je,a neopouští ztroskotalce,
je má,je tu stále, má naprostou důvěru moji.
Já také nezklamu ji,a jdu milé v ústrety,
do očí jí z příma a bez slz hledím,
a v pokoře ji slibuji,již žádné zálety,
zde čekám,jsem tu,a na svém místě sedím.
Ona rozšafně se koutky svými usměje,
jen tak lehce,hlavou zúčasněně pokývla,
pak procedila,nezapomeň tyto chvíle tvoje ,
a do svého zámku s pozlátkem mě odvlíkla.