Ahojky moje kopretino
Tedy říkám moje,jelikož to já tak cítím,ale ty nemusíš ,tak se ti předem omlouvám za toto oslovení.
Dnešní den byl pro mne jeden z těch nejhorších mého života .
Když jsem slíbil,že tě nebudu nijak kontaktovat a sám jsem to vlastně navrhl,musím říci,že je to strašně těžké toto dodržet.
Omlouvám se ti za to,že jsem tento slib nedodržel,a možná je to naposledy,co ti také píši,jelikož čím více nad vším přemýšlím,tím se mi více vzdaluješ a já plně vnímám své obavy,že řekneš ne.
Poslední dny se trápím nad troskami,jež po nás zůstávají,nebo dle mého zůstanou.
Ničím sám sebe,abych necítil bolest.
Abych necítil to,co k tobě uchovávám ve svém srdíčku,jež je ti plně oddané a nechce se tě vzdát.
Křičím do tmy ,jsi uvnitř mě,cítím tvou přítomnost,v níž nemohu nyní vstoupit do tvého života a nechci vstoupit ni do jiného,jelikož tebe mám nadevše rád.
Vím, v kom mám své štěstí a komu patří mé dotyky,odejmutí jež cítím ať jsem kdekoliv.
Vím,proč se snažím držet nad vodou,vím,kdo vládne mému srdci a proto čekám,že se slunce opět rozzáří v tmavých uličkách,kam jsi se mi ztratila a kde nyní bloudím i já..
Neočekávám nic,jen toužím a sním o tobě.
Nedokáži tě vyhnat ze srdíčka jakýmkoliv způsobem.
Nemohu na tebe přestat myslet.Celé mi to připadá jako kniha.Čtu ji,usmívám se nad dějem a pak brečím a doufám ve šťastný konec.
Ale ten je v nedohlednu a tak čtu dál větu po větě a doufám,doufám a zase jen doufám.
Včera jsi byla tak blízko,chtěl jsem tě přitáhnout k sobě,pevně obejmout,políbit,ale byla jsi zároveň tak daleko,že jsem na tebe ani nedosáhl.
Srdce mi to trhalo na kousky.
Vím,mohu být přítelem,ale mým citům nezabráním –ani ty a ani nikdo,tak kde je přátelství a kde je láska.
Nejsem tvůj laskavý vojevůdce,ani neumím správně říci to co v sobě cítím a co mám na srdci.
A pokud ano,tak vím,že nebudeš naslouchat.
A jako po špatném vojevůdci tak i po mě zůstanou na planině zalitá těla krví.
Ležím někde mezi nimi.Z poloviny vnímám svět a cítím ostrou bolest na hrudi.
Nemohu ani mluvit,ani dýchat.Vše je z míst,kde mám srdce,či mě.
Ani sám neví,ani nevím,měl li jsem někdy srdce.
A pokud měl,chci být opět na té planině a ležet tam mezi těmi těly,pokud nemohu být po tvém boku a vnímat tvoji vůni,tvoji něhu a radost zároveň.
Přál bych si,aby tomu tak nebylo,ale vím,že tvé rozhodnutí bude nezvratné a já se ho nebudu snažit nijak změnit.
Uvědomuji si stále více svoje postavení vůči tobě a vnímám svůj věk a nechci ti stát nijak ve tvém štěstí a v krocích ,jež tě povedou dalším životem v cestě.
Jsi mladá,a já bláhový,když jsem si myslel a myslím do současné chvíle,že by jsi mohla milovat člověka jako jsem já.
A budu vše respektovat,jelikož si uvědomuji svoji sobeckost starce,nebo zralého muže,postavit se do cesty nádherné a mladé ženě,jakou jsi ty.
Ženě,jež musí každý milovat a nebo aspoň doufat v její náklonnost.
Vím,že co nastane,nebo si myslím že nastane,bude jen pouhý trest za moji drzost.
Za to,že jsem miloval a miluji ženu,jakou jsi ty.
Omlouvám se ti za to a i za to,že jsem ti asi způsobil chaos v hlavě a to jsem nechtěl.
,Ale od prvého dne,kdy jsem tě potkal,jsi se zarývala hlouběji a hlouběji do mého srdce,že jsem se tomu nemohl ubránit a přiznám se, že ani nechtěl.
Vnímal jsem tě jako dar z nebes.
Jako anděla,který mě přelétl nad hlavou a já mohl pohladit jeho křídla.
Dotknout se ho,jako Adam zakázaného ovoce s vědomím,že bude vyhnán z ráje.Podlehl jsem tomu pokušení stejně - a rád ten ráj opustím s odranými křídly.
Strašně bych si přál slyšet z tvých úst slova,kdy přijdeš domů,ale bojím se,slzy mi kanou po tváři a mé podvědomí je opět v plné pohotovosti.
Ani nevíš,jak ho nenávidím,jak bych si jednou přál,aby se mýlilo,ale,…….
To je vše,co jsem ti chtěl říci,nebo není,ale jsem strašně unavený,myslím tím na duši a jdu se snažit usnout.
Třeba budu mít někdy možnost ti to povědět,a třeba ne-nezáleží de fac to na tom,jen jedno mi věř,nikdy jsem tak nemiloval jako tebe a za to ti děkuji,i kdyby to skončilo již dnes.
Posílám pusinku na čelíčko a přeji nádherný den plný sluníčka a pohody v duši a nádherných lidiček kolem tebe.
Petr Pavel .... Tvůj satán
Tedy říkám moje,jelikož to já tak cítím,ale ty nemusíš ,tak se ti předem omlouvám za toto oslovení.
Dnešní den byl pro mne jeden z těch nejhorších mého života .
Když jsem slíbil,že tě nebudu nijak kontaktovat a sám jsem to vlastně navrhl,musím říci,že je to strašně těžké toto dodržet.
Omlouvám se ti za to,že jsem tento slib nedodržel,a možná je to naposledy,co ti také píši,jelikož čím více nad vším přemýšlím,tím se mi více vzdaluješ a já plně vnímám své obavy,že řekneš ne.
Poslední dny se trápím nad troskami,jež po nás zůstávají,nebo dle mého zůstanou.
Ničím sám sebe,abych necítil bolest.
Abych necítil to,co k tobě uchovávám ve svém srdíčku,jež je ti plně oddané a nechce se tě vzdát.
Křičím do tmy ,jsi uvnitř mě,cítím tvou přítomnost,v níž nemohu nyní vstoupit do tvého života a nechci vstoupit ni do jiného,jelikož tebe mám nadevše rád.
Vím, v kom mám své štěstí a komu patří mé dotyky,odejmutí jež cítím ať jsem kdekoliv.
Vím,proč se snažím držet nad vodou,vím,kdo vládne mému srdci a proto čekám,že se slunce opět rozzáří v tmavých uličkách,kam jsi se mi ztratila a kde nyní bloudím i já..
Neočekávám nic,jen toužím a sním o tobě.
Nedokáži tě vyhnat ze srdíčka jakýmkoliv způsobem.
Nemohu na tebe přestat myslet.Celé mi to připadá jako kniha.Čtu ji,usmívám se nad dějem a pak brečím a doufám ve šťastný konec.
Ale ten je v nedohlednu a tak čtu dál větu po větě a doufám,doufám a zase jen doufám.
Včera jsi byla tak blízko,chtěl jsem tě přitáhnout k sobě,pevně obejmout,políbit,ale byla jsi zároveň tak daleko,že jsem na tebe ani nedosáhl.
Srdce mi to trhalo na kousky.
Vím,mohu být přítelem,ale mým citům nezabráním –ani ty a ani nikdo,tak kde je přátelství a kde je láska.
Nejsem tvůj laskavý vojevůdce,ani neumím správně říci to co v sobě cítím a co mám na srdci.
A pokud ano,tak vím,že nebudeš naslouchat.
A jako po špatném vojevůdci tak i po mě zůstanou na planině zalitá těla krví.
Ležím někde mezi nimi.Z poloviny vnímám svět a cítím ostrou bolest na hrudi.
Nemohu ani mluvit,ani dýchat.Vše je z míst,kde mám srdce,či mě.
Ani sám neví,ani nevím,měl li jsem někdy srdce.
A pokud měl,chci být opět na té planině a ležet tam mezi těmi těly,pokud nemohu být po tvém boku a vnímat tvoji vůni,tvoji něhu a radost zároveň.
Přál bych si,aby tomu tak nebylo,ale vím,že tvé rozhodnutí bude nezvratné a já se ho nebudu snažit nijak změnit.
Uvědomuji si stále více svoje postavení vůči tobě a vnímám svůj věk a nechci ti stát nijak ve tvém štěstí a v krocích ,jež tě povedou dalším životem v cestě.
Jsi mladá,a já bláhový,když jsem si myslel a myslím do současné chvíle,že by jsi mohla milovat člověka jako jsem já.
A budu vše respektovat,jelikož si uvědomuji svoji sobeckost starce,nebo zralého muže,postavit se do cesty nádherné a mladé ženě,jakou jsi ty.
Ženě,jež musí každý milovat a nebo aspoň doufat v její náklonnost.
Vím,že co nastane,nebo si myslím že nastane,bude jen pouhý trest za moji drzost.
Za to,že jsem miloval a miluji ženu,jakou jsi ty.
Omlouvám se ti za to a i za to,že jsem ti asi způsobil chaos v hlavě a to jsem nechtěl.
,Ale od prvého dne,kdy jsem tě potkal,jsi se zarývala hlouběji a hlouběji do mého srdce,že jsem se tomu nemohl ubránit a přiznám se, že ani nechtěl.
Vnímal jsem tě jako dar z nebes.
Jako anděla,který mě přelétl nad hlavou a já mohl pohladit jeho křídla.
Dotknout se ho,jako Adam zakázaného ovoce s vědomím,že bude vyhnán z ráje.Podlehl jsem tomu pokušení stejně - a rád ten ráj opustím s odranými křídly.
Strašně bych si přál slyšet z tvých úst slova,kdy přijdeš domů,ale bojím se,slzy mi kanou po tváři a mé podvědomí je opět v plné pohotovosti.
Ani nevíš,jak ho nenávidím,jak bych si jednou přál,aby se mýlilo,ale,…….
To je vše,co jsem ti chtěl říci,nebo není,ale jsem strašně unavený,myslím tím na duši a jdu se snažit usnout.
Třeba budu mít někdy možnost ti to povědět,a třeba ne-nezáleží de fac to na tom,jen jedno mi věř,nikdy jsem tak nemiloval jako tebe a za to ti děkuji,i kdyby to skončilo již dnes.
Posílám pusinku na čelíčko a přeji nádherný den plný sluníčka a pohody v duši a nádherných lidiček kolem tebe.
Petr Pavel .... Tvůj satán