Sedím zde sám na barové staré židli a za barem dva barmani by mě rády opili,
V modravém kouři vnímám siulety lidí,jak v křeči tančí či opile na sobě si usedli,
Ani nevím co zde hledat chci ,proč v této žumpě život utrácím bezděky pln lží,
Snad bolest a samotu zde upít chci,jak ti co lezouce po sobě,životu hold vzdávají,
Jelikož neznají nic,jen¨své hnusné osudy,které jsou jak nicotné,bolavé nežidy.,
A v úleku zjišťuji, že jsem stejný hnus,mé boláky jsou však na duši,a vně jen vkus.
Koukám ,jak po sobě zde fenky lezou,jak plané víno,jež nemá užitku ani plevelu,
Jedna střídá tu a ta za chvíli druhou,a pak oplzle v opilosti se o přízeň té třetí přou,
A já si říkám zase a znovu,proč kanálem došel jsem až do této žumpy beznaděje,
Kde každý den je dnem předešlým,kde ženskost vymizela a jeden přes druhého blije,
Kam chodí buzeranti,zkrachovalci a ty jimž s pošklebkem se do očí život směje,
Kde žena páchne chlastem a rozlitým pivem,a špindíry zde hledají své sexuální naděje.
A pak najednou čas se zastaví a po železných schodech vcházíš ty,s grácií ti vlastní,
S úsměvem na rtech,vše okouzlíš,však špína zdejší se tě dotýká jak kdybys byla vlastní,
V mých očích zaplály plamínky,a věděl jsem,že rád dnes jsem tou stokou došel sem,
A i když hnus zdejší tě pohltil ,v duši toužil jsem ať jsme pryč ať nastane bílý den ,
Kde budu já,kde budeš ty,kde nebude žádný sen,jenž do dnešní noci mě nechtěl opustit,
Den v němž objevíme jeden druhého,a z žumpy zbudou jen sen pro zítřejší radosti .
Ještě motto dnešního večera"
Nejkrásnější i nejhorším zjištěním není to co nám ostatní podsouvají,ale je to to co zjistíme sami
V modravém kouři vnímám siulety lidí,jak v křeči tančí či opile na sobě si usedli,
Ani nevím co zde hledat chci ,proč v této žumpě život utrácím bezděky pln lží,
Snad bolest a samotu zde upít chci,jak ti co lezouce po sobě,životu hold vzdávají,
Jelikož neznají nic,jen¨své hnusné osudy,které jsou jak nicotné,bolavé nežidy.,
A v úleku zjišťuji, že jsem stejný hnus,mé boláky jsou však na duši,a vně jen vkus.
Koukám ,jak po sobě zde fenky lezou,jak plané víno,jež nemá užitku ani plevelu,
Jedna střídá tu a ta za chvíli druhou,a pak oplzle v opilosti se o přízeň té třetí přou,
A já si říkám zase a znovu,proč kanálem došel jsem až do této žumpy beznaděje,
Kde každý den je dnem předešlým,kde ženskost vymizela a jeden přes druhého blije,
Kam chodí buzeranti,zkrachovalci a ty jimž s pošklebkem se do očí život směje,
Kde žena páchne chlastem a rozlitým pivem,a špindíry zde hledají své sexuální naděje.
A pak najednou čas se zastaví a po železných schodech vcházíš ty,s grácií ti vlastní,
S úsměvem na rtech,vše okouzlíš,však špína zdejší se tě dotýká jak kdybys byla vlastní,
V mých očích zaplály plamínky,a věděl jsem,že rád dnes jsem tou stokou došel sem,
A i když hnus zdejší tě pohltil ,v duši toužil jsem ať jsme pryč ať nastane bílý den ,
Kde budu já,kde budeš ty,kde nebude žádný sen,jenž do dnešní noci mě nechtěl opustit,
Den v němž objevíme jeden druhého,a z žumpy zbudou jen sen pro zítřejší radosti .
Ještě motto dnešního večera"
Nejkrásnější i nejhorším zjištěním není to co nám ostatní podsouvají,ale je to to co zjistíme sami