Jak tulák po hvězdách jdu tím životem sám,
A mnohé jsou toliko překrásné i nedostižné,
A mými družkami jsou komety jež potkávám,
Jak plynou po nebeské pláni milenky chladné.
A když potkáváme se a na chvíli jsme spolu,
A než já i ony , jdu a plují svojí cestou dál ,
Zapomínám na všedno a svého srdce bolu,
Stává se ze mne mocný a všenebeský král.
My řekneme si jen slovko a jeden dotek něžný,
A již zase míjíme se každý svojí cestou dál,
A já saji a vnímám to políbení noční kněžny,
Hltám ho toliko,než zůstanu sám zase o podál.
A tak ten život běží a všichni v něm se jen míjejí,
Jak stříbrné vlasatice,ty popůlnoční kněžny noci,
A když by zastavit se chtěly neb být samy nechtějí,
Jen se minou ,vzpomínku zanechají ve svém srdci.
Jsem zase sám a jdu tmou od hvězdy k hvězdě dál,
A potkávám nové vlasatice, chladné a i mile něžné,
Vždy doufám,že budu opět popůlnoční kněžny král,
A že opět vrátí se zpět,což v té pláni nestává se běžně.
A mnohé jsou toliko překrásné i nedostižné,
A mými družkami jsou komety jež potkávám,
Jak plynou po nebeské pláni milenky chladné.
A když potkáváme se a na chvíli jsme spolu,
A než já i ony , jdu a plují svojí cestou dál ,
Zapomínám na všedno a svého srdce bolu,
Stává se ze mne mocný a všenebeský král.
My řekneme si jen slovko a jeden dotek něžný,
A již zase míjíme se každý svojí cestou dál,
A já saji a vnímám to políbení noční kněžny,
Hltám ho toliko,než zůstanu sám zase o podál.
A tak ten život běží a všichni v něm se jen míjejí,
Jak stříbrné vlasatice,ty popůlnoční kněžny noci,
A když by zastavit se chtěly neb být samy nechtějí,
Jen se minou ,vzpomínku zanechají ve svém srdci.
Jsem zase sám a jdu tmou od hvězdy k hvězdě dál,
A potkávám nové vlasatice, chladné a i mile něžné,
Vždy doufám,že budu opět popůlnoční kněžny král,
A že opět vrátí se zpět,což v té pláni nestává se běžně.