Tys přilétla z dálky,jak popůlnoční sen,
se kterým člověk ráno v mysli se probudí.
Tys svůj zrak s mým na mžik spojila jen,
a roztočila tím v mysli mé,života osudí.
Tys touhu a vášeň vzkřísila v tento den ,
jež v žilách mých a srdci po věky neproudí.
Tys stala jsi se a jsi můj popůlnoční sen,
a za sen ,snad jen sen mne jednou odsoudí.
A třeba odsouzen,já nadále chci sen si snít,
a zulíbávat ze rtů tvých,vášeň a touhu tvoji.
Na hrudi své,tvoje ňadra plná,přitisknuta mít,
a celek dát ti na okamžik,lásku a něhu moji.
A ne jen lásku a něhu chtěl bych tobě dáti,
chci dát tobě i vášeň a touhu nezkrocenou.
A z tvého nitra ,i těla přeněžného bráti,
vše,co v lásce,milování dělá ženu ,ženou.
Sen stále nekončí,rozkoš moji náruč plní dále,
a já plnými doušky piji z této číše neřesti.
já mám nyní svoji královnu a sen svého krále,
a nevnímáme všedno,ni života lidského bolesti
se kterým člověk ráno v mysli se probudí.
Tys svůj zrak s mým na mžik spojila jen,
a roztočila tím v mysli mé,života osudí.
Tys touhu a vášeň vzkřísila v tento den ,
jež v žilách mých a srdci po věky neproudí.
Tys stala jsi se a jsi můj popůlnoční sen,
a za sen ,snad jen sen mne jednou odsoudí.
A třeba odsouzen,já nadále chci sen si snít,
a zulíbávat ze rtů tvých,vášeň a touhu tvoji.
Na hrudi své,tvoje ňadra plná,přitisknuta mít,
a celek dát ti na okamžik,lásku a něhu moji.
A ne jen lásku a něhu chtěl bych tobě dáti,
chci dát tobě i vášeň a touhu nezkrocenou.
A z tvého nitra ,i těla přeněžného bráti,
vše,co v lásce,milování dělá ženu ,ženou.
Sen stále nekončí,rozkoš moji náruč plní dále,
a já plnými doušky piji z této číše neřesti.
já mám nyní svoji královnu a sen svého krále,
a nevnímáme všedno,ni života lidského bolesti