Dnes mží z oblohy čiré kapky dešťové,
a já nevím-je to štěstí,či nebe pláče,
Po tváři stékají ,jak korále perleťové,
a ze snu probudily i nejtvrdšího spáče.
Tvůj polibek a obětí byla tolik vřelá,
že člověk čas by chtěl naráz zastavit,
tys na tu chvilku patřila mně celá,
a já pána času toužil lstivě ošálit.
Vím,že to nejde,že čas životem si běží,
jak když voda řečištěm po věky utíká,
však srdce nechce a pochopí to stěží,
že srdce druhého před prvním se zamyká.
A jak nebeské,koňské spřežení v cvalu,
tvá siuleta odjížděla mému zraku v dáli,
než poslal jsem letmý polibek bez obalu,
tvé oči ,již jinde v záři štěstím plály.
a já nevím-je to štěstí,či nebe pláče,
Po tváři stékají ,jak korále perleťové,
a ze snu probudily i nejtvrdšího spáče.
Tvůj polibek a obětí byla tolik vřelá,
že člověk čas by chtěl naráz zastavit,
tys na tu chvilku patřila mně celá,
a já pána času toužil lstivě ošálit.
Vím,že to nejde,že čas životem si běží,
jak když voda řečištěm po věky utíká,
však srdce nechce a pochopí to stěží,
že srdce druhého před prvním se zamyká.
A jak nebeské,koňské spřežení v cvalu,
tvá siuleta odjížděla mému zraku v dáli,
než poslal jsem letmý polibek bez obalu,
tvé oči ,již jinde v záři štěstím plály.