Bloudím ulicemi a hledám sám sebe,
když ztracen jsem vtom širém světě
odpověď hledám,proč tak miluji tebe.
a vždy zastavím se na prvé větě.
A kolem ruch a lidí dav je shon,
však já ničeho z tohoto nevnímám,
až v dáli,když zaslechl jsem zvon,
z myšlenek mých smutně procitám.
A plačtivě vnímám všednost toho žití,
když člověk zůstává o podál stát sám,
kdy ve svém srdci velký smutek cítí,
a život utíká bezostyšně nyní nám .
Však hlavu vztyčím a ve falši krok učiním,
že je to běžné,že má to tak zřejmě být,
a na rtech úsměv pro lidi pokrytě vyloudím,
zas životem v samotě jdu,a jdu ho opět žít.
A někde tam v srdci,kde dvě komory jsou,
a člověku krev vhání k jeho životu,
tam někde ,mám schovanou rozmilou mou,
a sám zůstávám zapomenut kdesi u plotu.
A když slyším zpěv ptačí ze všech stran,
pak i mé srdce hojí se z života těch ran,
že radost a štěstí ji nyní celou objímá,
a v radosti mě osud konečně zas dojímá
když ztracen jsem vtom širém světě
odpověď hledám,proč tak miluji tebe.
a vždy zastavím se na prvé větě.
A kolem ruch a lidí dav je shon,
však já ničeho z tohoto nevnímám,
až v dáli,když zaslechl jsem zvon,
z myšlenek mých smutně procitám.
A plačtivě vnímám všednost toho žití,
když člověk zůstává o podál stát sám,
kdy ve svém srdci velký smutek cítí,
a život utíká bezostyšně nyní nám .
Však hlavu vztyčím a ve falši krok učiním,
že je to běžné,že má to tak zřejmě být,
a na rtech úsměv pro lidi pokrytě vyloudím,
zas životem v samotě jdu,a jdu ho opět žít.
A někde tam v srdci,kde dvě komory jsou,
a člověku krev vhání k jeho životu,
tam někde ,mám schovanou rozmilou mou,
a sám zůstávám zapomenut kdesi u plotu.
A když slyším zpěv ptačí ze všech stran,
pak i mé srdce hojí se z života těch ran,
že radost a štěstí ji nyní celou objímá,
a v radosti mě osud konečně zas dojímá