Jak kopretinka na louce v záři rozkvetlé,
i ty tu jsi sama na odiv světu.
Krásně směješ se,však tváře máš pobledlé,
škoda veliká tak něžného květu.
Já chtěl bych ho do dlaní svých vzít,
a přivinout ho k teplé hrudi své.
Já chtěl bych nyní tu odvahu svou mít,
a říci ti,že srdce mé je navždy tvé.
Však bojím se sám sebe,bojím se i lásky,
a když začnu žít a na plno tě milovat,
v tvé tváři zůstanou jen bolest a vrásky.
a okvětní lístky tvé začnou smutně povadat.
Já chtěl bych živé vody lásko tobě dáti,
nechť nikdy tvůj svěží kvítek nezvadne.
Já chtěl bych tobě slunko nad loukou přáti,
nech dušička tvá nikdy v žalu nechřadne.
Já radu světa v pokoře rád přijímám,
a svou mysl otevřu nyní drahá tobě.
Mé srdce na dlani pro tebe tu mám,
a nabízím ho nezištně,jak bezelstné robě.
Přijmi tento lásky dar,jež zlomkem byl i můj
a čerpej z něj sílu ve svůj něžný květ.
Zastav se ,zavři očka a na chvilinku stůj,
ať rozzáří se zas ten krásný,kopretinky svět
i ty tu jsi sama na odiv světu.
Krásně směješ se,však tváře máš pobledlé,
škoda veliká tak něžného květu.
Já chtěl bych ho do dlaní svých vzít,
a přivinout ho k teplé hrudi své.
Já chtěl bych nyní tu odvahu svou mít,
a říci ti,že srdce mé je navždy tvé.
Však bojím se sám sebe,bojím se i lásky,
a když začnu žít a na plno tě milovat,
v tvé tváři zůstanou jen bolest a vrásky.
a okvětní lístky tvé začnou smutně povadat.
Já chtěl bych živé vody lásko tobě dáti,
nechť nikdy tvůj svěží kvítek nezvadne.
Já chtěl bych tobě slunko nad loukou přáti,
nech dušička tvá nikdy v žalu nechřadne.
Já radu světa v pokoře rád přijímám,
a svou mysl otevřu nyní drahá tobě.
Mé srdce na dlani pro tebe tu mám,
a nabízím ho nezištně,jak bezelstné robě.
Přijmi tento lásky dar,jež zlomkem byl i můj
a čerpej z něj sílu ve svůj něžný květ.
Zastav se ,zavři očka a na chvilinku stůj,
ať rozzáří se zas ten krásný,kopretinky svět